Zug United: můj nový klub

Zug United: můj nový klub

Od ledna 2019 si plním svůj dlouholetý sen. Žít v zahraničí. Před rokem mě oslovil bývalý reprezentační trenér Radim Cepek, zda bych měl zájem přinést svoje znalosti do švýcarského Zugu. A já kývl. Chvíli to trvalo, ale jsem tady.

(foto Michael Peter)

Nabídka sedla jako zadek na hrnec. Měl jsem zrovna menší pracovní krizi a hledal jsem cestu, jak pokračovat dál a nevyhořet. Začalo to nevinně. V naštvání jsem si sedl a napsal jsem si seznam věcí, které budu mít ve své nové práci. Trvalo jen pár týdnů a začaly chodit zajímavé nabídky. Jedna dokonce z Číny. Nestačil jsem se divit.

Švýcarsko se ale od začátku zdálo jako nejlepší řešení. Dávalo to smysl s rodinou, kterou jsme se chystali založit. Zároveň jsme chtěli zůstat v Evropě, abychom to měli blízko za rodinou. První oťukávání proběhlo v létě před sezonou. Přijel jsem na několik dní na soutředění týmu. Jednání probíhala dobře a vždy cítil jejich podporu. Rozhodování nakonec nebylo příliš složité.

Zug je ve Švýcarsku výjimečné místo. Kanton, který před lety díky daňové revoluci přilákal velké množství zahraničního kapitálu a také množství cizinců. V 30ti tisícovém městě nás zde žije třetina. Údajně 127 různých národností. Někteří místní starousedlíci z toho nejsou úplně nadšení. Když jim vyprávím o uzavřenosti české kotliny, vzkazují nám, ať si takový postoj udržíme. Jsou to vesměs milí lidé, ale očividně mají své zkušenosti. Místními symboly je krásné jezero Zugersee, třešňové sady všude kolem, majestátná hora Rigi a úspěšný hokejový klub EVZ (ve kterém hrál v 80. letech Ivan Hlinka).

Do týmu jsem zapadl rychle. Máme 6 cizinců, hlavně Švédy, hlavním jazykem je angličtina. Takže bez problému. Pokud se však chce člověk dostat mezi místní, musí nejen německy, ale také místními dialekty: Schweizerdeutsch. Obojí je pro mě náročné. Nevím zda začít s klasickou němčinou nebo místním nářečím. Nakonec se ale vždy domluvím. Někdy je tu mezi kantony v řeči rozdíl jako mezi námi a Slováky, někdy i Poláky.

(foto Michael Peter)

Moje role v týmu je jasná. Postarat se o hlavní hvězdy týmu a připravit je po zdravotní stránce na playoff. Trenujeme 3-4x týdně, o víkendu zápasy, na které chodí několik set fanoušků. Asi podobně jako v Čechách. Obrovský rozdíl je ve vybavení. Jakákoliv tělocvična má rovnou skvělou posilovnu a vybavenou nářaďovnu. Do všeobecného sportovního rozvoje se tu investuje hodně. Problém je však s vrcholovým sportem. Vypadá to, že od toho dávají autority ruce pryč a tak je na klubech, aby se postaraly samy.

Jako fyzioterapeut chodím na všechny tréninky i zápasy. Navíc mám prostor postarat se o naše hráče v odděleném prostoru v místním florbalovém obchodě Fatpipe Store Zug. Zařizuju tam malou týmovou praxi. Hráči tu však na takové zacházení nejsou zvyklí a zdravotní problémy řeší až na posední chvíli. To bude můj další úkol. Nastavit koncept nejen v týmu mužů, ale i u mládeže. Stejně tak, jako se nám to povedlo na Spartě. Práce v zásadě není odlišná od té v Čechách. Podobné typy hráčů, podobná zranění.

Zatím jsme měli tolik zranění kotníků, že jsem se o tom rozhodl napsat eBook ZDARMA a umístil jsem ho na své stránky.

Rozdílem ale je, že Zug United hrál mnoho let druhou ligu. Do nejlepší NLA mu pomohla až akvizice dřívějšího nejlepšího hráče Švédské Superligy – Billyho Nilssona (na fotce níže), který je dnes hlavní tváří klubu a Top Scorerem celé Švýcarské ligy. Svou pozici si nyní drží Zug United hlavně díky švedským hvězdám. Druholigové přemýšlení a rozhodování je tu stále citit. Nicméně ambice jsou vysoké a klub se pomalu mění. Od svého příchodu do NLA v roce 2017 vždy hrál playoff.

(foto Michael Peter)

Celkově je v klubu rodinná atmosféra. Hodně aktivní jsou rodiče a přátelé klubu. Organizují utkání, občerstvení, třeba i teplé jídlo na výjezdním zápase.  Často se angažují celé rodiny. Zug United, je ve městě 3. největším sportem za ledním hokejem a ženskou házenou. O svoje místo na slunci musíme bojovat.

Díky svojí práci jsem si tu získal respekt a důvěru nejen u hráčů ale i u vedení, což je vždy důležité. Začínají mě poznávat i lidé z okolí klubu. I přes množství cizinců je Zug maloměsto a podle toho taky vše funguje. Všichni se navzájem znají. To má své výhody. O to více musí člověk dávat pozor, co říká a dělá. Než dokončí větu, už to ví druhá strana haly. Zdá se, že jsem si svoje místo našel, přesvědčil a pro další sezonu v týmu zůstanu.

Čeká nás spoustu práce, držte mi palce.

Jsem zkušený fyzioterapeut a specializuji se na poranění dolních končetin a páteře. Pomáhám lidem na cestě k uzdravení a návratu do aktivního života bez omezení. Podívejte se na můj příběh>>
Komentáře
  1. Štěpán Mikoška napsal:

    Soucítím s tebou, začátek v zahraničí je fakt těžký, hlavně díky jazykové bariéře. Drž se! :-)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.