Příliš šikovné ruce fyzioterapeuta

Je to zaběhlá představa. Že fyzioterapeut sahá na svého klienta. Že mu mačká bolestivé body, pohybuje s ním, pokládá na něj ruce, hladí a někdy masíruje. Představa tak vrytá do myšlení pacientů, že leckdy bez zeptání rovnou v ordinaci svlékají svůj šat a pokládají se na břich do horizontální pozice.

Je fajn, když se jich někdo dotýká. Zvlášť, pokud mají ve svém životě kontaktu nedostatek.

Taková terapie je jednoduše příjemná.

Není divu, že klienti odcházejí nadšení, uvolnění, bezbolestní.

Aniž by měli páru o tom, co se vlastně stalo. Chtějí vlastně? Aniž by věděli, jak takové zlepšení zopakovat doma. Jak ho udržet. A tak se vrací.

A to je samozřejmě příjemné pro fyzioterapeuta. Má další práci, příjem – platí pojišťovna nebo přímo klient. Buduje si reputaci. On přece pomohl a ono se to samo zase zhoršilo. Taková terapie, pasivní terapie, může přinést mnoho dobrého. Ale jen krátkodobě, navíc s sebou nese mnohé nástrahy.

Můj článek je nabídkou k zamyšlení pro všechny pacienty, kteří se s takovým přístupem setkávají.

Nejčatější typy pasivní terapie, se kterými se můžete setkat jsou ručně prováděné mobilizace, oblíbené měkké techniky, pasivní hýbání končetinami. Za terapeuty také pracují přístroje – častá je elektromagnetoterapie, někdy suchá jehla (terapie na způsob akupunktury) nebo také rázová vlnalaser.

Pasivní terapie má nevýhody, které je potřeba pojmenovat

Pojďme se na to podívat očima smyšleného pacienta. Davida, který má problémy s kolenem. Táhne mu na třicet, pracuje v kanceláři a sem tam si jde zaběhat.

  • Nezodpovědnost

Pokud není David dostatečně vtažen do terapie, nebo je dokonce jen léčeným objektem, těžko za sebe převezme zodpovědnost. A proč taky. Léčil ho někdo jiný, v lepším případě ho vyléčil. Z Davidova pohledu zodpovědnosti k sobě samému výsledek vlastně nic neznamená. Není to jeho (ne)úspěch. A tak se ani sám nemůže „vylepšit“ nebo „zhoršit“. Nebo tomu alespoň přispět.

  • Krátkodobý efekt

V lepším případě stačí Davidovi několik málo návštěv u fyzioterapeuta a problém zmizí a už se neobjeví. Většinou se ale problémy opakují. Efekt takové terapie nevydrží dlouho, protože díky ní nebyly podpořeny schopnosti těla. David doufá, že to pasivní zlepšení vydrží co nejdéle a pak ho zas někdo na další terapii napraví.
Prostě chybí prvky, které budou fungovat i do budoucna bez péče terapeuta. Techniky na posílení svalů, uvolnění napětí nebo zatuhlých kloubů a další. Navíc, pokud David nebude ochotný změnit svoje pohybové návyky, je téměř jisté, že se mu jeho problémy vrátí.

  • Závislost

Z předchozích bodů je zřejmé, že David je odsouzen být v péči jiných. Za podmínek, které si tito „pečovatelé“ určí. Časem mu nezbude nic jiného, než se měnícím se podmínkám podřídit, pokud chce svoje potíže držet v přijatelných mezích. Mě osobně je taková situace velmi nepříjemná. Rozhodně někomu nechci vytvořit závislost na péči. Představa, že ke mně bude David chodit často a dokola, protože je líný nebo nezodpovědný, ale potřebuje pomoci, mě děsí. Ale samozřejmě existují důvody dlouhodobé péče, které mají smysl.

Jak z toho ven?

Pasivní terapie pravděpodobně nebude Davidovi dlouho fungovat. Zejména, pokud se pohybuje stále stejně nebo je vystavován zátěži. Poruchy na sebe nenechají čekat.

Podle mých zkušeností je potřeba velmi brzy začít s Davidem pracovat aktivně. A to hned z několika pohledů.

  • Porozumění a motivace

Vysvětlení původu obtíží „jazykem jeho kmene“ a porozumění  přiblíží Davida k aktivnímu přístupu. Měl by vědět, čím si problém způsobuje a čím ho naopak zlepšuje. Pokud má bolest, musí vědět, co si může dovolit. Klíčové je vzbudit zájem pacienta, probudit v něm emoce. Přístup k terapii bude hned jiný.

  • Cvičení

Je vhodné začít zapojovat cvičení, která budou mít přímý vliv na Davidovy obtíže. V nejlepším případě je budou hned zlepšovat, anebo alespoň udržovat v rozumných mezích. To může být různé posilování, protažení, polohování a další. Takové cviky by měl David dělat sám. Důležité je, aby je dovedl zopakovat doma v kvalitě, která je třeba ke zlepšení obtíží.

  • Domácí program

Bez soustavné práce to nepůjde. Zacvičit si 1-2x týdně pod dohledem fyzioterapeuta nemusí být dostatečný impuls pro změnu. Zlepšování nejspíše proběhne pomaleji. Zařazením a také dodržováním specifického domácího cvičebního programu je David zásadně vtažen do terapie. On je přímo zodpovědný za zlepšování svých obtíží. V ideálním případě také slovíčka typu „ono se …“ mění na „já jsem…“.

Moji klienti, kteří cvičí několikrát denně jen krátké série mají obvykle lepší výsledky než ti, kteří cvičí jednou za dva dny půl hodiny. I když je ve výsledku součet hodin stejný, cvičit častěji se vyplatí.

 

Až příště půjdete na fyzioterapii, projděte si znovu můj článek. Odšktněte si jednotlivé body a uvidíte, kam vaše terapie nejspíš povede. Nebojte se projevit svůj názor. Dobrý fyzioterapeut to pravděpodobně ocení.

Jsem zkušený fyzioterapeut a specializuji se na poranění dolních končetin a páteře. Pomáhám lidem na cestě k uzdravení a návratu do aktivního života bez omezení. Podívejte se na můj příběh>>
Komentáře
  1. Bětka napsal:

    Pěkný článek, ještě před posledním odstavcem mě donutil vstát a aspoň krátce protáhnout svalové skupiny, o kterých vím, že hrají roli v mých potížích. Díky

  2. Renata Farná napsal:

    Kubo, moc pěkně napsaný článek. Plně souhlasím. Se svým kolenem jsem strávila na fyzio spoustu hodin za poslední půlrok a musím říct, že jsem měla na terapeuty zatím štěstí. Ale je to často i o přístupu pacienta. Fyzio znám a vím, že bez mé aktivity se nic nevyřeší. Když nebudu cvičit sama doma a pořád,tak ani nejlepší fyzioterapeut můj problém nevyřeší. A nemáte to snadné. Pořád je mnoho pacientů, kteří čekají, že i přes jejich pasivní přístup, vy terapeuti napravíte vše těmi technikami, o kterých píšeš. Takže oni sami chtějí na břuch lehnout, nedělat nic a odejít zdraví :-) A je pak náročné tyto pacienty přesvědčit.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.